Vložila jem svůj příspěvek s problémem uložení urny tatínka před cca 4 měsíci. Děkuji za reakce, myslím, že všem tady pomáhají. Problém se "vyřešil" maminka souhlasila s uložením urny na neutrální půdu (hřbitov v blízkosti domu sestry daleko od domova) tím pro ni bude, doufám, snažší tatítka navštěvovat. Bude to 5 měsíců od úmrtí tatínka a musím říci, že ho stále cítím a stále to bolí. Cítím se všemi a když tu čtu příspěvky o úmrtí dětí apod. snažím se na úmrtí tatínka vidět "pozitivní" okolnosti, nebot se nedokáži vcítit do bolesti ze ztráty dítěte, která musí být nesmírná. Pokud by někomu z Vás pomohl můj zážitek z včerejší noci, budu jen ráda. Včera večer jsem opět plakala ze stesku po tatínkovi a šla si zahrát hru na počítači a říkala jsem si, jaké by to bylo ukázat tu hru tatínkovi a jak by na ni reagoval..(rád hrál karty na počítači) dlouhou dobu jsem ho cítila vedle sebe, jak mu vysvětluji pravidla a jak má radost, že vidí něco nového a zkusí si to. Snad jsem v tom cítila jen jeho přítomnost a nebo, že má radost, že se mi dobře daří, každopádně, jak zní motto: "ten kdo je v mysli, nezemřel" je pravda a, že představa setkání s tatínkem a jak by reagoval dnes mi velice pomohla.
