Jsou to dva roky, kdy zemřela manželčina maminka. Ač jsou hodně oblíbené vtipy o tchýních, mě se nikdy moc nelíbily, protože moje tchýně byla mou druhou mámou.
Jsou to dlouhé dva roky. Až teď jsem v sobě našel dost odvahy, abych to sdělil a vyhodnotil, co všechno ty dva roky pro mě a mou rodinu znamenal.
Pro naše děti to určitě byla ztráta milované osoby - babičky, která na ně vždycky měla čas a vždycky našla úsměv a vlídné slovo. Každou rošťárnu jim byla schopná prominout a důvěřovala jim.
Pro mou ženu je ztráta mámy asi těžko mnou definovatelná. Byla jí blízkou osobou, se kterou trávila spoustu času. Už nemá jen tak jednoduchou možnost si s někým popovídat o všech trablech a běžných starostech. Prostě část její duše odešla a je to stále poznat, byť se všemožně snaží se s tím vyrovnat.
Pro mě ty dva roky znamenaly obrovskou vnitřní změnu. Citelně jsem si uvědomil, že už všechno bude jinak. Ztráta mojí druhé mámy pro mě znamená absenci denodenní dávky porozumění a vlídné shovívavosti. Svět se změnil, není stejný. Musíme se s tím vyrovnat, ale přiznám se, dá to práci a úplně 100% to nepůjde. Moc mi chybí.