I já přispěju do mlýna o léčení starých lidí ,chování zdravotního personálu a lékařů.Moje matka byla ve věku
87 let,starala jsem o ní 12 let po těžké CMP,přestala jsem chodit do práce.Za tuto dobu jsem ji dala párkrát do LDN, z důvodu vyčerpání,protože začátek péče byl velmi náročný,matka mě neustále volala a vyžadovala ustavičně moji přítomnost,dále 2x kvůli krátké dovolené a naposledy , kvůli stěhování po rozvodu.Po 10 dnech byla matka na kapačkách,prý matka málo pije,stolek s pitím v nedohlednu,zdravý člověk by musel vstát,aby se mohl napít.Když jsem matku vzala zase domů,začala mi vyčítat,že ji nemám ráda,že se jí chci zbavit a že prý to nemá doma jednoduchý,že ji to řekly sestry.Zlobila jsem se,že ji nedaly ani napít,byla na kapačkách pro dehydrataci a kdybych se ji chtěla zbavit,tak jsm to přece udělala už dávno.Ne,matka si postavila hlavu astále mě s tím zlobila.Od zdrav.personálu bych čekala podporu,vždyt matka po mrtvici žila dalších 12 let,prospívala,vypadala moc hezky,místo aby ji pochválili,jakého věku se dožila a jak dobře vypadá,ještě ji takhle popichovaly.Že se nestydí.Co mi záviděly?Že jsem doma a nic nedělám?Že dám matku do LDN na několik dní? Kdybych se o ni starala tak,jako oni,tak by tady 12 let nebyla./ ji nedaly ani napít,od paní z pokoje jsem se dozvěděla,že ji sestry musí krmit-byla tak zesláblá z dehydratace,že neudržela ani lžíci,doma v pohodě jedla sama/ takové se o mě otíraly.Matka na mě bohužel nikdy nedala,to ještě byla zdravá,nic jsem pro ni neznamenala,byla jsem dobrá akorát na to,abych přiběhla a udělala,co potřebovala,chovala se ke mně,jako bych nechodila do práce a seděla doma a čekala,až pískne.Nicméně když měla mrtvici,nezaváhala jsem,vzala jsem ji k sobě domů a pečovala jsem o ni. Ona neměla zájem,aby její stav byl lepší,vše bylo na mě a ona mě jen mě proháněla.A pak začala,at ji dám někam pryč,že se o ni jinde taky postarají a že nic nepotřebuje a ještě jiné řeči.Když jsem jí řekla,jestli si uvědomuje,že jsem stará a už nikde neseženu práci,že není práce pro mladé natož pro mě,mávla rukou a řekla mi - však ty se postaráš.To mě hodně bolelo srdce.No,dala jsem ji tedy u nás ve městě do DD,kde otvírali oddělení s lůžky pro ležící.A začalo peklo.Matka tam strávila 90 dní,z toho celkem 45 dnív nemocnici pro dehydrataci,dostala další mrtvici,s kterou se už nikdo nezabýval,léky nedostala,vzala jsem ji zpátky domů ve zuboženém stavu,podvyživenou,s pokroucenýma nohama,zmatenou no hrůůůůůza.A já jsem ve chvíli,kdy jsem zjistila její stav,měla šok a strašlivě jsem křičela a křičela a křičela.Uvědomila jsem si,že jsme zase na začátku,vrátili jsme se o 12 let zpátky,matka neschopná jíst,tělo,ruce,nohy ,všechno ztuhlé,nemohla nic spolknout,dusila se i při pití.Nadávala jsem na pečovatelky,na lékařku,která do DD dochází,na ředitelku domova,na doktory,zkrátka na všechny.I mámě jsem vynadala,říkám - mámo,mámo,vydíš to,co si zavařila?
Kolik lidí by bylo rádo doma a ty jsi se cpala do světa,myslela sis,že se o tebe jinde posta
