Chci napsat jednu špatnou zkušenost. Důvodem toho je aby milující lidi, kteří se snaží pomoci bližním z lásky, si z této zkušenosti mohli vzít svůj vlastní úsudek a byli informováni předem, co se může přihodit a připravili se, jak případně čelit a co ještě udělat pro záchranu života členů svých rodin. Zdravotní stav nás všech je negativně ovlivňován dovážením nekvalitní stravy včetně rakovinotvorné z jiných zemí a podceňováním kontroly - možná i účelově. A proč, pro dosažení obrovského bohatství několika darebáků, kteří se tak snaží získat moc a převahu nad ostatními a ovládat je?
Měla jsem maminku, ještě vloni. Pravda, její věk byl vyšší, ale myslí, pamětí a obrovským zájmem by ji nestačili leckteří mladí. V minulosti její potrava byla z domácích zdrojů, nyní to byl ten evropský odpad. Trpěla anémií a měla nemocné srdíčko,bohužel se jí udělal na obličeji bolák a bylo zjištěno, že se jedná o karcinom. Chtěli ji v jedné nemocnici operovat, ale vyšetřením zjistili, že by ji narkóza ublížila a to, jak mě informovali, nechtěli s tím, že je ještě jinak dobrá. Byla tedy poslána do fakultní nemocnice Královské Vinohrady na ozařování. Já bláhová jsem si myslela, v jak dobrých rukách bude, spadly ze mne obavy, které však začaly narůstat rychlostí blesku.
Maminka tam měla být ve všední dny a o víkendech jsme si ji měli vozit domů. To mi pomáhala zajišťovat dcera s manželem. Již při nástupu do nemocnice nás překvapily otázky položené sestrou. Jedna z nich zněla "Jste věřící?" Bylo to tak překvapující, že jsem si až později uvědomila, zda vůbec sestra má právo pokládat takové otázky a také jak to souvisí s léčbou. Maminka měla přehled, sledovala zprávy, byla, ač věřící, velmi znechucena zneužíváním dětí některými kněžími. V tomto smyslu zněla i odpověď ano, jsem věřící, ale ne přes kněze. Sestra přidala "a také se obohacují, že". Odpověď zněla to také. Potom sestra nabídla, že v nemocnici je kaple, a že by tam maminku vozily. Uvedla jsem, že by se nastydla. Sestra řekla, že by ji přikryly, nebo vyjednaly, že by kněz chodil za ní. Zeptala jsem se maminky, zda chce. Odpověděla, že v žádném případě. Pak následovaly od sestry další otázky a na závěr se znovu zeptala, jestli maminka chce vozit do té kaple a já jsem sama tu otázku mamince opakovala a odpovědi od nás obou byly ne, sestra řekla no vlastně jste to už řekly. V této souvislosti, když člověk přemýšlí, napadají různé otázky. jako např.Co platí církev nemocnici za tyto služby? Možná také církev za to dává odpustky, kdoví jestli doktoři nejsou týráni tím, že nesmí léčit starší lidi, po tom morálním úpadku vládnoucí třídy a celého národa je možné už všechno. Jaký důvod mám k této myšlence, bude zřejmé po přečtení až do konce. Ale přesto ještě jedna otázka: Proč sestry nenabízejí třeba léčitele? Ano, to by mělo nějaký smysl, třeba by řekl na co se zaměřit, kde vidí on problém, to kněz neumí. Také jsem si kladla otázku, zda si vlastně sestra o majetek neříká, když to tak dříve bylo, těžko říci.
Mamince se na noze udělala velká modřina a začali jí píchat injekce na ředění krve. Paní doktorka prý přemlouvala maminku, aby si o víkendu injekce do břicha píchala sama, že je šikovná a sestry mně říkaly, že je nejlepší pacient, že na nic nezapomene. Mne přemlouval doktor, že to zvládnu, bála jsem se, abych neublížila, ale řekl, že to jsou jiné injekce a mohu to píchat i do nohy. Tak se také stalo a maminku jsme na víkend dovezli domů. Doktora jsem upozornila na krvinky a dala mu kopie zpráv s tím, že problémy začaly právě podáváním léku na ředění krve APO - TIC. Doktorovi jsem řekla, že když bude třeba něco zakoupit pro zlepšení stavu, že to zaplatím. Další víkend jsme maminku zase odvezli domů, ale doma špatně dýchala, tak jsme ji chtěli odvést do jiné nemocnice. Nechtěla, že prý by ji už nechtěli ozařovat a že se to pěkně hojí, měla z toho radost. Říkala, že se tam také něco děje a týká se to jí a asi to není pěkné, protože se doktoři nepohodli a pan primář k ní ani o vizitě nešel a měl evidentně zlost na doktorku, která se podívala na bolák a řekla, že se to hezky hojí, on se opřel ve dveřích o futro a nevešel. A tak do této nemocnice nechtěla ještě i s tím, že tam o víkendu nikoho nechtějí a nic by s ní stejně nedělali, že měli zájem jen kvůli volbám. Koupili jsme v lékárně kyslíkové bombičky a o víkendu tím pomáhali. Poskytla jsem nemocnici veškeré informace, na moji prosbu i telefonickou informaci od doktora, kde se maminka léčila.Velmi si vážím tohoto přístupu poskytnutí informací od jiné nemocnice a velmi za to děkuji. Pak asi v polovině dalšího týdne jí byla podána jedna krev. Doktorovi jsem řekla, že to mnoho nepomohlo. On mi odpověděl, že by potřebovala ještě dvě. Ani druhý den krev nedostala a další den mi doktor volal, že je to špatné, že nekomunikuje, nemohou ji dát léky, že by se udávila. Byla jsem již v Praze a za chvíli v nemocnici. Maminka se mnou mluvila, zeptala jsem se na ty léky a pán který byl na návštěvě u jiné pacientky řekl, tak snad jdou rozmačkat a dát s čajem. Doktor nám říkal, že na srdce neexistují léky v jiné podobě, ale existovat musí, jednou ani nemohla mluvit a záchranka kterou jsem zavolala - doktoři jen koukli na podávané léky, píchli injekci a řekli - za chvíli to bude dobré a také bylo. Tady v této nemocnici jsem se zeptala doktora co dál a on řekl, že ji nebudou ozařovat ani dávat krev, že by to srdce nevydrželo. Ale ona si za chvíli po podání léků sama nasadila zubní protézu a jedla jahody, které jsem přinesla. Otázkou je, zda ji vůbec ty léky na srdce dávali.
Proto jsme maminku chtěli převést a požádala jsem o sanitku co nejrychleji, že to i zaplatím, jen když to bude rychle. Byla to pro nás naděje. Doktor řekl, že převoz nevydrží a krev nevydrží srdce a ještě ji musí prohlédnout internista.Internista pak řekl, že převoz vydrží a že teď rozhodl, že večer dostane krev. Po tom všem jsem řekla, že nevěřím, že už měli konat a před chvíli řekli, že to srdce nevydrží. Současně jsem položila otázku, zda by jednal tak i kdyby šlo o jeho rodinu a prolétlo mi hlavou, že až odjedu, kdoví jak to bude, léky jí zřejmě také nedávali a to jsem přivezla všechny z domova. Řekla jsem tedy, že maminku převezeme. Doktor řekl, že musíme počkat, že ještě přijde primář. Toho jsme se zeptali, zda může maminka přijít na dokončení ozařování, až se odstraní současné zdravotní problémy. Odpověď zněla "Jestli ji odvezete, tak ne. Celé jednání začalo kolem jedné a sanitka, kterou jsem zaplatila v částce 5 460,- Kč, nám byla poskytnuta cca ve 20.30 hod. Mamince jsme řekli, že ji převezeme a ona nás v průběhu té doby prosila , ať to zaplatíme a už jedeme, že už to nevydrží, já jsem zase chodila prosit, ať nám tu sanitku už dají a maminku jsem prosila, ať to vydrží, že to záleží na doktorech, že je chodím prosit. Maminka druhý den po převozu zemřela. Takovou bezmoc a ponížení bych nikdy nečekala ve zdravotnickém zařízení, obzvlášt takovém, kde jsou tedy tak věřící. Leckterý nevěřící člověk se řídí přikázáními a koná podle nich, než Ti, co si berou právo na všechno a říkají při tom jménem Pána Boha. Možná bychom se divili odhalení jejich skutečného způsobu života a obsahu Duše.
V souvislosti s výše popsanými událostmi, napadají člověka i různé jiné otázky. V nemocnici vlastně dochází k ovlivňování lidí, v podstatě negativním způsobem - útok na jejich psychiku - obzvlášť když jsou starší a znají blíže chování církve v minulosti, když si člověk vzpomene na poskytování posledního pomazání z našich dějin, z vyprávění předků dle kterých vyplynulo, že církev je vlastně shromáždění lidí, kteří chtějí mít neomezenou moc nad lidmi, rozhodovat o jejich majetku, životě a smrti. Otázkou je, jestli to už nedělají třeba prostřednictvím některých nemocnic. Dnes není potřeba upalování, jsou jiné metody. Otázkou jsou i boje monsignorů ve věci majetku a zřizování hospiců,jak je to vlastně myšleno a komu to vlastně nejvíce prospěje. A ti lidé možná budou na konci svého života ještě více trpět a nebudou se moci bránit.
Zrovna dnes jsem četla zprávu, že v Kolumbii si kněz zřídil ozbrojenou milici a nechal zabíjet ty, kteří neměli stejný názor a něco podobného je i u nás.
Možná je takové, výše popsané jednání rostředkem k tvorbě úspor, případně snížení nákladů, když ty prostředky co si starší uspořili již byli, dle informací tisku lidem ukradeny a záměr, jak naložit s případnými dalšími úsporami nebyl změněn spíše jsou k tomu využívány všechny další možné prostředky včetně demoralizace společnosti.
Kněží a církev jsou ale zřejmě dobří spojenci pro darebáctví všeho druhu. Mají totiž na konání svých lidských zájmů slova "Z vůle Boží" Otázkou je, zda vůbec oni věří . A je otázkou, zda by mohli dělat tolik špatností, obzvlášt pak týkajících se dětí, když jsou věřící. Možná se i Pán Bůh za ně stydí, že zneužívají Jeho jméno k činům, které by nikdy neschvaloval, holdují neřestem, škodí lidu. Jsou to jen lidi pod názvem Křesťanství , jako lidi pod názvem Kapitalismus nebo Komunismus. Všichni mají něco společného a co, to už všechno lidstvo ví a ví, že to není jen to počáteční písmeno K. Myšlenku zneužívání, okrádání, zabíjení atd. včetně výkonu těchto myšlenek však zavedli Ti první, kteří své činy svádějí na Pána Boha.
Jak si to všechno vysvětlit, budou snad zdravotnická zařízení a doktoři v nich rukojmím vládních tunelářů a prostředkem k týrání lidí, získání bohatství a moci a pacienti otroci, kteří to budou platit? A samozřejmě vládní Páni Bozi na to dají odpustky.Jak hluboko to lidstvo musí klesnout aby se zase lidi měli rádi, pomáhali si a neničili Zem zbytečnostmi jen pro to já,já,já jsem "nej".Jedna sestra v nemocnici se mě zeptala " Jak jste mohly spolu tak dlouho vydržet?" Bylo mi ji líto, zřejmě neví ,co to je láska, porozumění a také cit.
Všude všechno je o lidech a to v jakémkoliv odvětví. Děkuji Pánu Bohu, že jsem ve svém životě potkala dobré spolupracovníky, ale i výborné doktory a lidi, kteří mají srdce na tom správném místě. Všem děkuji za pomoc, porozumění i za tu lásku, kterou jsem od nich cítila od doby brzkého úmrtí manžela, přestože jsem byla pro ně cizím člověkem.
Tyto lidské kvality však nikdy nevidíte u darebáků, kteří se rvou o moc a pak hledají cestičky jak přesunout domů co není jejich a svojí sebeláskou a chamtivostí ohrožují vše kolem sebe.
A nakonec jedna z posledních vět maminky " Mějte se rádi a pomáhejte si".
