Mám velmi smutnou zkušenost s naším zdravotnictvím. Moje maminka, bylo jí 71 roků. V lednu letošního roku se podrobila operaci aortální chlopně v nemocnici na pražském Karlově. Plány lékařů - maminka je za pár dní doma, nevyšly. Následovala první a po ní druhá reoperace a pobyt se prodloužil na celý měsíc. Lékaři nám sdělili, že z důvodu místa bydliště maminku převážejí na resuscitační oddělení na Královské vinohrady, pro zhoršení zdravotního stavu nám opět lékaři doporučili převoz do nemocnice v Českém Brodě-oddělení OCHRIP. Maminka byla po celou dobu napojena na dýchací přístroj, následovala břišní sonda a další zhoršování stavu. Zápal plic, sepse, anémie, embólie. Slibovali nám nepřetžitou 24hodinovou péči. Na tomto oddělení maminka ležela při plném vědomí 2 měsíce v zuboženém stavu. Pečovali jsme o ní celá rodina, jak jen to šlo. Jezdili jsme ji krmit, podávali tekutiny z kojenecké lahve, natírali její vysušené tělo. Maminka se na nás usmívala do poslední chvíle, ovšem kontak s lékaři v této nemocnici vázne. Přišlo nejsmutnější ráno 17.4. 2008- strohá zpráva maminka zemřela, nemohla jsem uvěřit. Proč nám nedali lékaři vědět, že se blíží konec, abychom mohli být v této nejtěžší chvíli u ní. Zemřela naprosto opuštěná sama a tak daleko. V nemocnici nám předali maminky věci, nikdo nám nepřišel sdělit, proč vlastně maminka zemřela. Pouze pár podpisů zdravotním sestrám při předání věcí. Maminku vidím všude, doma ji hoří svíčka a nemohu tomu uvěřit. Všude se píše o posledních chvílích života nemocných s rodinou, v tomto zařízení chybí personálu jakékoliv etické cítění. Je mi ze všecho smutně, vždyt maminka se mohla s námi ještě mnoho smát a užívat si radosti z pravnučky. V srpnu by se maminka dožila teprva 72 let.
