Přidat komentář

Bolí to tím víc, že vím, že v posledních chvílích svého života musela zažít tak pro ni nedůstojné chování ze stran některých členů ošetřujícího personálu, kdy pro ně, jak bylo v některém zde příspěvku napsano, to nebylo nic jiného, než "smradlavá práce za pár šupů" - sám jsem dotyčnou ošetřovatelku viděl a hrozil bych se toho, dostat se takovému člověku někdy do rukou..... Nechtěl jsem podávat stížnost, protože nejsem si jist, zda by to něco vůbec řešilo, protože vím, jaké poměry tam panovaly a jestli by se tím vůbec něco změnilo, potažmo jestli by nemohlo docházet i k určitému způsobu odvety za naše chování na babičce. Měl jsem v té době zkouškové období na VŠ, takže jsem v posledním týdnu, možná dvou, to už si přesně nepamatuji, za babičkou tolik nedocházel a zpětně si to občas vyčítám. Mám v sobě výčitku, že jsem se nevykašlal na školu a nebyl s ní tak, jak by si zasloužila. A další výčitku v tom smyslu, že tamější lékaři byli "ochotní" babičku propustit až v době, kdy už bylo pozdě na jakoukoliv "další péči", když už přece museli předpokládát, minimálně týden před jejím skonem, kdy od rodičů vím, že už to s ní bylo špatné, že její život se chýlí ke konci. Byli bychom více než ochotni, pečovat o ní doma - to ale bohužel možné nebylo, tak jsme chtěli jí umístit do hospice, kde bychom s ní v jejích posledních chvílích mohli být celodenně, nejen ve striktně vymezených hodinách. Stydím se za naše zdravotnictví, když musí docházet k takovýmto situacím, kdy člověka překládají do jiného zařízení teprve ve chvíli, kdy už ji z něj nic "nekápne", kdy už od pojišťoven nedostanou už žádný příspěvek, protože tak tomu z mého pohledu bylo. Je mi moc líto, že jsem s babičkou nemohl být v jejich poslendích chvílích, nemohl ji držet za ruku a říci jí, jak moc ji mám rád a jak moc mi tu bude chybět. Dodnes mám její fotku schovanou a při pohledu na ní doufám, že tam kde je teď, protože já věřím tomu, že se jednou shledáme, se má dobře. Smrt pro ní byla vysvobozením z jejího neutěšeného stavu. Překvapilo to nás všechny, ale snad jedno bych chtěl babičce vzkázat - nikdy na Tebe nezapomenu babičko - mám Tě moc rád a v mém srdci zůstaneš navždy živá.....