Ahoj Ilonko i vy ostatní ,kteří bojujete se ztrátou milované osoby.Nutí mě často se na tyto stránky vracet,vím pak,že nejsem jediná s takovou bolestí.Stále se snažím najít cestu,kterou jít ,abych se alespoň nepatrně smířila s tím ,že tatínek už není.Čtu Moodyho ,P.aM.Herrisnovi,navštívila krámek Na cestě domů,zašla do kostela,....zkouším všechno, aby mi bylo líp....nejde to...snad bych ještě chtěla navštívit někoho ,kdo by mi řekl víc o životě "na druhém břehu".Zajímalo by mě zda-li jste někdo tuto možnost zkoušel a jestli o někom takovém nevíte.Ilonko telef. číslo tatínka jsem také nevymazala a určitě nevymažu,věci které mi ho připomínají mám stále kolem sebe. O jeho zahrádku se bude starat moje malá dcerka-vzala si to za úkol,aby měl radost..I ona totiž věří ,že se na nás dívá a je stále s námi.Buďte statečné a silné šárka
In reply to Čtu všechny příběhy a pláču u by Anonym (neověřeno)