Děkuji Šárko... právě že vím, je nás víc a nikdo jiný nepochopí, kdo nezažil. Mohou mě pochopit jen tyhle lidičky, co mají stejný nebo podobný osud. Nikomu bych tuto zkušenost nepřála, jen se mi nyní těžko hovoří se stejně starými kamarádkami- vrstevnicemi, které mají rodiče ve věku plném síly (tak jako byl náš tatínek) a radují se ze života. Vím, že chtějí pomoci, ale všechny fráze se lépe říkají, když je člověk úplně v jiné situaci. Proto jsem ráda, za tyhle stránky. Pak cítím, že to "břemeno" nenesu jediná na světě. A jestli jsem si kdy myslela, že jsem nešťastná (případně neudělala zkoušku za mého studia)... jak jsem byla hloupá !!! Co mi chybělo. Měla jsem oba zdravé rodiče, kteří na mě nedali dopustit. Jak se pak v člověku změní hodnoty ze dne na den...
Kéž jsou ti, co nás museli opustit na 100krát lepším místě. Strašně si to přeji a dokonce tomu pevně věřím!!!
In reply to Milá Ilono,mám stejnou bolest by Anonym (neověřeno)