Dobrý den, jsem ve stejné situaci. Moje maminka umírá v nemocnici na rakovinu. Každý den ji navštěvujeme a tatínka už nemám. Je to s ní den ode dne horší. Včera už byla celá unavená a hodně pospávala. Docházejí jí síly. Věděla jsem, že tu nebude navždy, ale doufala jsem, že ještě aspoň 4 roky bude v pohodě. Skokově se její nemoc zhoršila. Předtím fungovala v pohodě a pak najednou přestala chodit ven, ale doma ještě fungovala. Jenže pak už ne a nakonec jsem musela zavolat záchranku, protože to s ní začalo být hodně zlé. Totálně jsem z toho vykolejená a ztratila jsem veškerou radost ze života. A pořád mě ten smutek nepřechází. Měla jsem v ní oporu a ona ve mě. Je to naprosto šílené, přijde mi to jako konec světa. I když se mohu vypovídat a lidé jsou empatičtí tak to na tu bolest nepomáhá.
In reply to Vazeni ctenari, by Anonym (neověřeno)