Přidat komentář

Dobrý den Jakube,
četla jsem Váš příspěvek,je mi moc líto vaší maminky a chápu Váš nekonečný smutek.Dříve jsem pročítala tyto stránky každou volnou chvilku. Bylo to hlavně v době po smrti mojí maminky.Vůbec jsem si nemyslela,že mi odejde tak rychle,připouštěla jsem si,že stárne a že se její čas krátí,ale nepočítala jsem,že nám zbývá jen týden společného žití a to ještě byla v nemocnici.Měla nemocné srdce, myslela jsem si,6e dneska se operuje srdce jako na běžícím páse.Doktor jen připustil 5% pravděpodobnost úmrtí,ale bohužel maminka patřila do těch 5%lidí,kteří umřou.Jsem dva roky za tím a dokážu si už připustit,že možná lepší rychlý a bezbolestný konec,než zdlouhavé a několikaměsíční ne-li několikaleté pomalé a velmi bolestné umírání.Viděla jsem v životě mnoho takového umírání a nyní už vím,že něco takového bych mamince nepřála.Někdy je to spíše naše neschopnost se vyrovnat se situací,ale mám pocit,že nás to také posune o kousek dál.Snažte se chodit mezi lidi,mezi přátele a nebojte se o svém smutku mluvit.Myslím,že se nemusíte stydět ani za slzy,poplačte si,já taky jěště pláču ¨, ikdyž to není tak často, jako dřív.Dneska už vzpomínám na mamku i s úsměvem a někdy mám pocit,že mi rozumí a je s náma.Přeji Vám hodně sil a věřte,že nejste sám...s pozdravem Zdenka