pred 5 mesici jsem prisel o maminku, ktera zemrela na rakovinu behem 3 tydnu po zjisteni diagnozy. Bylo to tak rychle a bolestne, ze jsem se nestihl na situaci vubec pripravit. Cely zivot jsem byl zvykly s ni zit. Prestoze jsem uz davno dospely a vira mi pomaha prezit hrozne okamziky zalu a osamoceni - zustal jsem bydlet totiz sam, citim se cim dal hur. Prvni mesic po smrti jsem byl zrejme v soku, ale postupne si uvedomuji, ze uz se na tomto svete s ni nikdy nepobavim, vzajemne si nepomuzeme, po navratu domu ji nemohu pozdravit atd. Jsem v depresi, hlavne o vecerech.
Snad by mi pomohlo, kdybych nasel cloveka se stejnym osudem, ktery by mi poradil co delat. Predem dekuji.
