Před třemi lety mi odešel manžel a bylo to kruté se s tím smířit,ale to co mne potkalo před 18 dny se nedá ani popsat.Moje jediná dcera se rozhodla z tohoto světa odejít a mne to zcela paralyzovalo a stále dokola přemýšlím o odchodu za ní. Po návštěvě psychoterapeutky ve mně ten pocit ještě zesílil.Vůbec mi to nepomohlo.Byla jediným člověkem koho jsem měla a pro koho mělo smysl žít.Dnes jsem sama se svojí bolestí a výčitkami,že jsem neodhadla správně její stav a nedokázala jsem tomu zabránit. Ale nic se nedá vrátit a já mám pocit,že z toho zešílím.
