Váš příběh mi trochu připomněl ten můj. Já v jedné vteřině přišla o tatínka. Bylo mi 23 let a byla jsem v tom autě s ním. Dodnes nechápu, proč jsem přežila. Proč já tu mám být a on ne? Věřte mi, že jsem si prošla peklem a byly doby, kdy jsem litovala, že jsem tam nezůstala s ním. A myslím - kdyby to bylo naopak, že můj tatínek by se cítil podobně strašně. Tak krásný vztah jsme spolu měli! Budou to letos třetí Vánoce, co tu s námi není a mně stále tečou slzy třeba i když jedu autobusem z práce. Je to celá věčnost, co odešel a přesto to vidím, jakoby se to stalo včera. Dodnes jsem se s tím nevyrovnala a nenaučila žít.
Takhle to cítím já - ta, která jen velkou náhodou přežila a pak se musela dívat do očí své maminky a všech, co ho tak moc milovali... Možná jsem dostala druhý život a novou šanci, ale někdy mívám pocit, že to byl spíš trest.
Letošní Vánoce pro Vás budou obzvláště velmi těžké. Zkuste je strávit jinak, než jste byla zvyklá... Nám to tehdy trochu pomohlo. Přeji hodně sil.
