Moc mě pomáhá číst tyhle řádky, uvědomím si, že stejné pocity má víc lidí, kterým odešel někdo hodně blízký. Mě koncem letošního srpna zemřel manžel - na rakovinu. Byli jsme spolu 34 let, meli jsme se moc rádi a skoro 3 roky společně bojovali s touhle zlou nemocí. Věděla jsem, že to tak dopadne, když měl silné bolesti, modlila jsem se, aby už to skončilo, aby netrpěl, ale když to přišlo, moc to bolelo a pořád to bolí. Byla jsem s ním v hospicu do konce, držela jsem ho za ruku a modlila se. Odešel klidně. Ale dosud každé úterý znovu prožívám jeho odchod na druhý břeh, doprovázela jsem ho, vím, že odešel klidně. Strašně mě chybí ve všem. Janku, všude mám jeho fotky, denně svítím svíčkami. Snažím se myslet na jiné věci, udělala jsem si řidičák, mám 2 děti, 2 krásná vnoučata a taky mám naštěstí práci . Já vím, že musím dál, ale je to strašně těžké.
