Chtěla bych tímto podpořit, všechny, kdo pečují o své blízké, kteří se ocitli v podobné situaci.
Já sama jsem po 8 operacích, selhávají mi ledviny srdce a jsem epleptička, po mozkové příhodě, zavněné resuscitací ve 3 letech. V lednu, tohoto roku, jsem při epi záchvatu, vdechla zvratky a můj táta mě našel po příchodu z noční směny, byla jsem převezena ARO s aspirační bronchopneumoníí a po měsíci mi byl diagnostikován apalický sy. Byla jsem intubována a stav se nelepšil, ba naopak, byl komplkovaný septickým stavem a četnýmy epi paroxysmy. Po 65 dnech jsem se probrala v což nikdo nedoufal a učila jsem se chodit, na štěstí, jsem neměla vážněji poškozený mozek a jsem schopná, většiny věcí jako "normální" člověk, bohužel jsem přišla o partnera, který, můj stav neunesl a odešel. Ale to hlavní, co bych vám ráda sdělila, je to, že jsem přesvědčená o tom, že za mou úzdravu, mohou hlavně moji rodiče, kteří denně chodili na ARO a mluvili na mě hladili mě a drželi se opravdu skutečně obdivuhodně skvěle, nikdo si neuí představit, jak moc jim jsem vděčná a jak moc jsem jim zavázaná. Další z věcí, která přispěla obrovským dílem, na mém uzdravení, byly sestry na ARO, nikdy jim nebudu moci dost poděkovat s jak dojemnou péčí o mě pečovaly a kolik energie a lásky mi daly. Je mi 34 let a jsem mladá a vím, že jsem mla obrovské štěstí a chtěla bych tímto dodat odvahy lidem kteří se stejně jao moji rodiče starají o své apalicé příbuzné a jim drahé. Pokud máte jakýkoliv dotaz, napište, ráda vám odpovím. Na závěr bych ráda napsala, mluvte s apaliky, dotýkejte se jich, projevujte jim lásku jakoby by byly pouze spící, jse přesvědčená o tom, že mě osobně to vrátilo zpět, toto a jejich nezdolná péče a láska. Přeji všem kdo prožívají obdobné peklo, aby se jejich mlovaní vrtili a nikdy neztrácejte naději. Děkuji. Karen
