Dobrý den paní Henko,
někdy mám pocit, že je to jen takový zlý sen, že to přeci nemůže být pravda. Ztratila jsem maminku tak náhle a za velmi bolestných okolností, hrozně trpěla než umřela, nemohu se těch vzpomínek a výčitek zbavit. Dá se to ještě unést? Máte děti, to je silná motivace, i když je to strašně těžké. Já nemám nikoho. V zaměstnání mi bylo dáno najevo, že je můj smutek nezajímá a mám se chovat jako by se nic nestalo, v opačném případě mám vypadnout. Také bych hrozně moc chtěla věřit, že se jednou s maminkou zase setkám a budu jí moci říci to co jsem nestihla, vysvětlit tolik věcí, obejmout ji a říci jí jak moc ji mám ráda. Myslíte, že má smysl tomu věřit? Někdy už nevím....
In reply to ahoj deniska, ja mám tiež by Anonym (neověřeno)