I když je to 29. let pořád brečím za mojí mámou bylo jí 59.let když jí zabili doktoři. Ležela v nemocnici 14.dní a lěčili jí na žloutenku ale to se sakra spletli ,že za to zaplatila životem . Doktor jí zmáčknul břicho a prasklo jí slepé střevo. Aby jí šli rychle operovat měli pořád čas. Z narkozy se už neprobrala. Do dnešního dne pořád na ní myslím , vidím jí ležet na posteli když jsem za ní přišla do nemocnice to jsem nevěděla, že jí vidím na posledy. Deno denně na ní vzpomínám . Psal se rok 1986. Nejraději bych se viděla u ní kdyby doktoři nebyli lemplové tak tady pár let ještě mohla být. Moc mě to bolí a nemůžu se s tím smířit, že už nemám mojí milovanou mámu.
Do konce mého života se s tím nesmířím ,že jí doktoři připravili o život.
