..znám jak boli truchleni-moc dobre si ho pamatuju z dětství, kdy mi umřel tatinek..ale ted, deset dni po smrti maminky jsem sice o patnáct let starší, ale cítím se mnohem oslabenejsi a neschopna se vyrovnat se ztrátou milované mámy..pečovala jsem o ni do posledni chvilky, diky těmto stránkám jsem i věděla, jak se naposledy rozloučit..ale vůbec nic mi nepomáhá pochopit fakt, ze moje milovaná mama, která tak moc milovala zivot, uz tady neni se mnou a nikdy se na me uz neusmeje, nepohladi, nevyslechne.. Nechce se mi dal "běžně zit", a to i přes fakt, ze mam 16mesicniho chlapečka.. Nemam ani z jeho sluvek a krucku radost, nenávidím se za to..ale nejde to.. Dekuji za možnost "vypsání".. sdílení mezi vámi, ostatními, je jedinou moznosti, kde muzu napsat své pocity, myšlenky.. Mnoho sil nam všem!
