Zítra to bude měsíc co mi odešla máma, při tragické nehodě a absolutně se s tím nemůžu smířit ikdyž už musím před lidma předstírat že už nejsem v šoku, přijde mi to den ode dne ještě horší... Je mi 21, mamku jsem měl strašně rád, a dva dny před její smrtí jsem ju obejmul a dostal jsem asi možnost od Boha jí říct co pro mě znamená a ona mi řekla že je strašně štastná že mě má a úplně jí vyhrkly slzy štěstím ...... Prostě, já absolutně nevím co mám dělat, tak z ničeho nic.. A ona byla ten nejobětavější člověk na světě... I přesto že jsem věřící člověk, mamka mě tímto směrem vždycky směřovala, tak i přesto se strašně bojím smrti.. A to ani ne z toho pohledu že bych trpěl nebo že to bude bolet, ale že jednou z tohoto světa odejdu a mamku tam na druhé straně nepotkám............. Ale musím tomu věřit...
