Taky přispěji s jednou zkušeností. Asi se mnou nebude každý souhlasit, ale je to má zkušenost, nikomu ji nevnucuji a třeba někomu pomůže. Maminka zemřela před 19 měsíci, je pravda, že už jsem trochu dál, s její smrtí jsem se již smířila. Setkala jsem se s jednou ženou (je to kamarádka mé tety, která měla k mamince také blízko jako já). Ta kamarádka se zajímá o východní filozofie, duchovno a takové věci. Sdělila nám, že není pro mrtvé dobré nechávat si vystavené jejich fotky a chodit často na hřbitov. Na hřbitově se jejich duše nezdržují, zdržují se na místech, kde to měly rády. A tím, že si vystavujeme fotky, nemají klid po smrti a pořád je to nutí vracet se zpátky. Zvážila jsem to. A před týdnem dala pryč maminčiny fotky. Nosím ji v srdci a každý den na ní vzpomínám. A je pravda, že co jsem dala fotky pryč, cítila jsem se jako by ze mě spadl další balvan a pár dnů na to za mnou přišla maminka do snu, krásně se usmívala, bylo na ní vidět, že je klidná. V tom snu jsem se dívala do zrcadla a viděla jsem ji ve svém odraze, jako by se prolínala se mnou. Vybavilo se mi, že pár dní před smrtí mi říkala, že bude vždy se mnou, že je mou součástí....... Po tom snu jsem se cítila také víc uklidněná. Asi na tom něco bude...... Hlavní pro mě je, že ONA je šťastná, že je se svými blízkými a že jí už nic nebolí. A teď jsem přesvědčená, že je stále se mnou a dává na mě pozor. Její duše našla klid....... Mami, odpočívej v pokoji a počkej tam někde na mě. Určitě se zase shledáme. Moc tě miluju a nikdy na tebe nezapomenu.
