Po půl roce jsem se zase dostala k čtení knihy Dcery bez matek od Edelmanové a musím říct, že je skutečně nutnost si ji přečíst. Není to kniha, kterou přečtete za týden, za měsíc. Čtu ji od té doby, co máma zemřela a postupně zachycuje to, jak se cítím a co se se mnou děje. Kdybych ji přečetla hned po maminčině smrti celou, asi by mi tolik nedala. Teď se k ní jednou za pár měsíců vždy vrátím, přečtu zase pár stran a u všeho kývu hlavou, že to sedí, přesně tak se cítím. Ta kniha vysvětluje, proč se chovám tak jak se chovám, co cítím, co se děje v rodině po smrti, jaké jsou vztahy mezi sourozenci a proč se například sourozenci po smrti matky naprosto vzdálí, co se děje mezi sestrami...přečtěte si a uvidíte. Ta kniha zmapovala všechno. Je to lepší než jít k psychologovi...Děkuju člověku, který mi ji doporučil - jedné hodně duchovní ženě.
