Pred 5 mesici odvezl tatka maminku na pohotovost,ze ji uz delsi dobu neni dobre. V nemocnici ji hospitalizovali a po par vysetrenich zjistily,ze je to nador slunivky brisni. Zdelili to mamince a kdyz jsem ji volala,byla jsem prvni komu to rekla, pri cemz plakala a uklidnovala me tim,ze pujde na operaci. Hned sem chtela za ni. Nechtela jsem tomu verit a stale se mi v hlave honila slova,operace a tim jsem se uklidnovala. Prijely jsme do nemocnice a sly za osetrujicim lekarem. Sedely tam dve doktorky,z te jedne to lezlo jak z chlupate deky, rekly jsme, at nam rekne tak jak to je, v tu chvili se otocila ta druha a rekla,ze je to proste v prdeli.... Cekaly jsme na rozhodnuti jinych lekaru,jestli tedy maminku vezmou na operaci. Kdyz prislo ze ano, nador mel zatim pouze jedno lozisko, ulevilo se mi....termin operace ji dali az za mesic. Cely mesic byla doma,az cela zezloutla,protoze mela spatne jatra a neodvadela se ji zluc. Mezitim jsme se rozhodly s pritelem,ze se vezmeme,prala sem si aby byla na me svatbe. Vse jsme co nejrychleji zaridily a maminka mi tri dny pred svatbou zdelila,ze ji doktor poslal do nemocnice,ze se mu nelibi, jak moc uz je zluta. Rikala jsem ji,ze to nevadi,hlavne aby mi ji uzdravily... Tetmin operace se odlozil a resily se jine a jine komplikace spojene s touta nemici... Maminka stale doufala a verila ze se uzdravi. Ja jsem pomalu a jiste zacala ztracet nadeji aniz bych to na sobe davala znat. Strasne me to trapilo.Byla jsem u ni kazdy volny cas co jsem nebyla v praci...po dlouhych a dlouhych tydnech ji operovali. Vsichni jsme myslely,ze to nejhorsi je za nama. Doktori nam nic nerekly, clovek je stale musel uhanet,aby se vubec neco dozvedel. Opetace nedopadla.. Vse jsem to mamince rekla ja a dodnes vidim ty smutne oci,ze kterych pomulu a jiste stekaji slzy. Dala sem ji nadeji,ze to nevzdame,budeme bojovat, verila mi. Byla tak neskutecne silna,statecna,... Kdyz maminka umirala mely jsme ji doma az do posledni chvile. Asi nemusim popisovat co se ve me odehrava,ale je to neskutecna bolest,misto srdce balvan a ve vzpominkach stale jen posledni 4 mesice jejiho zivota.stale dokola... Vecer nespim, stale brecim,neovladam emoce. Maminka umrela 25.7.14. Maminko chybis mi. Miluju te. Myslim na tebe s obrovskou laskou a uctou. Boli to. :(
