Za pár dní už to budou dva měsíce, co mi zemřela maminka...je mi tak smutno a pořád mizerně...pořád si říkám, kdyby přišla, kdyby to byl jen nějaký hloupý žert,jak bych byla šťastná...vybavují se mi vzpomínky, jak nám vloni v tuto dobu bylo dobře...taky si říkám, proč jsem nevěděla, že se blíží její konec? Proč nám to někdo neřekl? Dala bych i výpověď v práci, abych s ní byla 24 hodin denně...tak na nás každý den čekala, až se vrátíme z práce...když upadla, zavolali jsme záchranku, aby ji v nemocnici zkontrolovali...řekli nám,že všechny rentgeny jsou v pořádku a že ji pustí domů..vzala jsem si v práci volno a vše doma připravila na její návrat, uklidila, uvařila jí vývar..ale taťka přijel domů sám, že mamce selhávají ledviny...celý večer jsem se tak modlila ke všem svatým, ať to maminka zvládne..a plánovala si s taťkou. že jí další den taky navštívím..ale nestihla jsem to..v pět ráno zemřela...nemůžu se smířit s tím, že mi tak pro mě náhle zemřela, že zemřela v nemocnici a úplně sama...že jsem tam s ní nebyla...přitom do té doby jsem s ní spala...a když přišla její chvíle, já tam nebyla...tak mě to mrzí...jela do nemocnice jen na kontrolu, zda si něco nezlomila..a ona mi tam umřela během dvou dní...nestihla jsem se sní ani rozloučit--ani jí říct, jak moc ji miluji....děkuji, že se tady můžu vypsat...
