...procitam si tady prispevky uz pres 2 roky, v kvetnu 2012 moje maminka nahle, necekane, behem nekolika vterin odesla navzdy, mely jsme tak blizky vztah jako dve sestry, navic jsme zustaly jen sami uz, ostatni clenove nasi male rodiny zemreli drive, vetsinou rakovina nebo jina nemoc, ale reknu vam, zavidim tem, kterym zemrel ten neblizsi prirozenou cestu, mysleno nasledkem nemoci..vite, kdyz vam nejblizsi a jedina milovana osoba zmizi v jedinem okamziku z povrchu zemskeho, je to sok, ze ktereho jsem se dodnes nevzpamatovala, take nasledkem toho jsem zacala jinak pohlizet na svet, zvlastni, ze se ted nebojim vubec smrti...nekdy si ji bohuzel i preji, clovek si rika, ze by to bylo vysvobozeni z toho nekonecneho utrpeni...a co je na teto situaci nejhorsi, ze malokdo neco podobneho zazil (tragicke umrti nejblizsiho a jedineho cloveka, k tomu rodice) a lide vam proste vubec nerozumi, nechapou a ani nemuzou chapat co to je za bolest... Mam zkusenost s umrtim v rodine nasledkem nemoci (rakovina, 3 mesice) a s mamkou po tragicke nehode, a muzu vam rict, budte radi, ze jste se s vasi maminkou mohli rozloucit, pohladit ji a drzet za ruku na jeji posledni ceste...mne to bohuzel nebylo doprano, vim, zni to asi zvlastne, ale co bych za to dala kdyby mamka zemrela 'prirozenejsi cestou' treba nasledkem nemoci. Odesla totiz v plnem rozkvetu sil, zcela zdrava a mohla tu se mnou byt dalsich 30 let...byly jsme nejlepsi kamosky a ted jsem zustala uplne sama, sourozence uz taky nemam, rodinu take ne. Par tydnu pred mamcinou smrti jsem se totiz zrovna rozesla s pritelem, toho ale nelituji, to, ze je jako partner nevhodny a ze jsem udelala dobre se nakonec potvrdilo kdyz me po mamcine odchodu vubec nepodporil, nepomohl, naopak svymi komentari v den umrti, kdy mi rekl 'to vis, zivot neni vzdy pericko, zvykej si' me jeste vic zdrtil. Ach jo, dnes mam tezsi den, od rana placu, ale nastesti uz se to trochu zlepsilo a hrozne dny k nevydrzeni kdy si clovek mysli, ze se vazne zblazni (doslova), nejsou uz tak casto, jeste pred rokem to bylo kazdy den a mamku jsem mela pred ocima temer 24 hod denne, tedy krome spanku, to jsem resila bylinkama, ted uz spim dobre, bylinky pomahaji a za to jsem rada. Abych ale nebyla jen negativni, i pres vsechny nesnaze se snazim neco delat, zmenila jsem praci tak abych delala neco smysluplne, misto manazerske prace ted ucim, sice zatim jen par hodin, ale casem snad i vic a bude se darit. Vsem vam preju at se se ztratou vasi maminky vyrovnavate co nejlepe, i kdyz sama vim jak neskutecne tezke to muze byt..preji hodne sil vsem, opatrujte se a dobrou noc...
