Přidat komentář

Ahoj Iko,
ten pocit až moc dobře znám. Když mi maminka půl roku umírala, tak jsem denně brečela, nemohla spát, viděla jsem před spaním jen hroby, mrtvá těla, všude černo a každé ráno mi bylo děsně blbě, vždy jsem si uvědomila, že máma umírá a tato myšlenka se mě držela každičký celý den. To byla krutá etapa, ale netušila jsem, že ještě krutější mě potká. Když mi maminka zemřela před očima, tak jsem byla v takovém šoku, že jsem jen tiše koukala a cítila jsem, jak už ji nic nebolí a ulevilo se jí. Museli jsme řešit pohřeb a tak ještě ten den, ale po X hodinách, až jsem nemusela nic zařizovat, tak jsem brečela tak strašně, jak nikdy v životě. Naprosto hystericky až jsem myslela, že určitě to mé srdce nevydrží. Navečer jsem měla po celém těle hrozné bolesti, ale ukrutné, takže jsem musela do sebe narvat strašně moc ibalginů. V noci jsem měla strašně moc živý těžký sen, viděla jsem ji, jak leží mrtvá vedle mě na posteli. Hrozné. A celý rok mě pronásledují děsivé dusivé sny, ve kterých mi maminka umírá stále dokola nebo je na tom hodně špatně... Takže přesně vím, jak se cítíte. Ale vždycky jsem si myslela, že se z toho kompletně složím, ale v tu danou chvíli to člověk bere jako běžnou součást života, jako skoro běžný den a když se to stane, ví, že musí jednat, že musí zařizovat, zavolat sanitku, zavolat pohřební službu, obléct zesnulého, naplánovat mu obřad apod...takže zhroucení není to správné slovo, v mém případě mě to doslova a zcela zničilo na celý život, ale snažím se s tím žít, ale v poslední době cítím takový zvláštní frustrovaný pocit, něco mi hrozně chybí, pak jdu do ledničky, sním čokoládu, vypiju kafe, sním zmrzlinu a pořád ten stejný pocit, že mi něco chybí mám. Je to ta prázdnota, o které tu všichni mluvíte....nejsem schopna ani držet finanční rozpočet, protože mám pocit, že na ten frustrující pocit mi aspoň trochu pomáhá, když nakupuju....začarovaný kruh...