Přidat komentář

Ten klid po návštěvě hřbitova bych si také přála. Mně chybí to, že není žádný hrob, na který bych si mohla sednout a věděla, že tam je, i když se postupně mění v přírodu. Kremace byla velká chyba a nikdy toho nepřestanu litovat. Je to surový způsob pohřbívání, škoda, že mi to tehdy tak nepřišlo, když jsem o tom nic nevěděla....:((( Raději bych si pořádně pobrečela u hrobu. A moje vyrovnávaní se se ztrátou nikdy neskončí. Zcela mi to změní zbytek života, asi budu pořád už jen hodně uplakaná kdykoliv, když budu ve stresovém období. Takže se bojím, že nebudu schopná starat se o bud. děti a být pro ně podporou, i když děti je to nejhezčí, co mě ještě může potkat, to vím. Zatím jsem na žádné uklidňovací léky nešáhla a ani jsem nebyla u žádného psychologa, mám z nich strach, mám pocit, že člověk, který nejspíš má uspořádaný život a solidní plat nemůže doopravdy pochopit do hloubky co cítím, to můžete jen vy tady, protože jsme všichni na stejné lodi....držte se