Myslela jsem, že se s tím vším začínám vyrovnávat, ale mýlila jsem se. Zhroutil se mi celý svět a jen se vše zhoršuje...nevím, kolik ještě vydržím...:(:(:(. Bez mojí mámy mě nic na světě netěší, nikdo mi už neřekne nic pěkného a doopravdy se mě nezastane. Budu pořád brečet, až se utrápím. Chápu všechny, kteří se s tím nemůžou srovnat tak jako já a chodí do práce nebo do školy a jsou jen jak roboti. Čím víc jsem v háji, tím víc se mi kazí i "pracovní život". A přestávám vidět naději, že se to zlepší. Je to celkem smutné vypadat jak troska, když všichni okolo mají bezvadný naplněný život (kromě nás tady a nám podobným). Začínám na vše rezignovat a budu zkrátka ke všemu otupělá, jinak bych se zbláznila. Jak vy řešíte ten Vás konec světa, který nastal s odchodem Vaší maminky, která byla pro Vás vším?
