Chodím sem už skoro rok hledat útěchu. Ze začátku jsem se pokaždé příšerně rozbrečela, postupně ale začínám cítit v duši mír a klid a harmonii. Samozřejmě na maminku myslím neustále, ale už hystericky nebrečím. Vím, že už se nevrátí. Děsí mě šíleně, kolik let bez ní budu muset žít. Ale máma byla velmi skvělý člověk a velmi optimistický a spoustu rad do života mi i za můj krátký život stihla předat, tak z toho budu asi čerpat navěky. Ale vařit mě nestihla naučit. Byla to snad i moje lenost. Teď bych se jí ráda pochlubila, co umím a něco jí uvařila, a nemohu.:( Myslím, že by měla i radost, jak si s přítelem žijeme, že mám zázemí a žijeme slušný život. Přesto na přítele žárlím, má oba rodiče a když se s nimi občas hádá, říkám si v duchu, kdybys to raději nedělal, i když rodiče nemají často pravdu a jsou nemoderní a mají zastaralé názory, pořád si jich musíme vážit a musíme myslet na to, že tu dnes jsou a zítra tu být nemusí. Já jsem se téměř nikdy s mámou nehádala, ale samozřejmě je spoustu věcí, kterých lituji a které bych udělala jinak. Vím však, že mamka by řekla, ať na to kašlu, že to byly prkotiny. Často myslím, co jí asi běželo v hlavě poslední půl rok, a pak v posledních dnech, co vše si uvědomovala. Byla jsem pořád při ní, ale nikdy jsem nesebrala odvahu se rozloučit, jsem moc mladá, nevěděla jsem, co je nejlepší, ale dělala jsem vše, co by dělalo v nemocnici zdravotní sestry a za to jsem na sebe pyšná a jsem hrozně ráda, že jsem v sobě tu sílu našla, abych mamince píchala injekce, sprchovala ji atd... Vždy bych to udělala. Co víc jsem pro ni mohla udělat. Měla jsem s maminkou tolik plánů dříve. Malovala jsem si růžovou budoucnost, že mi půjde jednou na svatbu, že bude super babička...a teď vím, že nic z toho nebude a moje děti možná žádné babičky a dědečky mít ani nebudou. No to už je život...Chtěla bych ale tímto trošku rozpoutat diskusi na téma: Co si myslíte o kremaci nebo klasickém pohřbívání? To je totiž to, co mi v hlavě leží nejvíc, jestli jsme vše udělali správně. Stačí jedno rozhodnutí a už se to nedá vzít zpět a část rodiny Vám to pak může neustále předhazovat, takže nikdy nedojdete klidu a míru...
