Přidat komentář

Mílá Deboro, upřímnou soustrast. Moje máma zemřela v lednu a stále se s tím horko těžko vypořádávám, i když mám malé děti,takže mám pořád co dělat, i tak stále myslím na mámu a strašně mi chybí. Taky si říkám, teď by jsme dělaly to a to a minulý rok jsme spolu byly tam a tam v tuhle dobu.Tyhle myšlenky si snažím zakazovat. Nebrečím už tak jako dřív,ale spíš mě dostihlo to,že si uvědomuju,že je to opravdu už napořád a mám v sobě neustálý smutek. Mám téměř pořád zapálenou svíčku a u ní její fotku. Taky jsme četla knihy od Moodyho a další s podobnou tématikou,věřím,že něco po životě je,ale ať čtu co čtu,ať co dělám, stejně už ten klid,který jsem dřív měla v duši a tu pohodu,když jsem přijela k našim, mít nebudu. Nezbývá než popřát hodně sil, neboj bude to určitě o něco lepší krůček po krůčku, i když je to neskutečně těžké.