já myslím, že nezáleží na věku, ale vždycky je smutné, když nás opustí milovaná bytost. Já ale trpím hodně. Být bez mámy ve 21, když vůbec nevím, co se svým životem dělat, kde chci pracovat, je těžké. Navíc mi zůstal jen táta, který je v těžkých depresích a celý život se o naše životy moc nestará (asi ho dost ovlivnila ta labilita), takže jsem jen já a můj přítel a moji sourozenci. Na nikoho dalšího se spolehnout nemohu. Najednou mi přijde, jako byla naše rodina strašně malá bez mámy, protože máme byla hlava rodiny a všechno dirigovala a když měl někdo potíž, tak nás postavila na nohy. Já bych zase jednou chtěla velkou rodinu. Proto jsem si říkala, že chci mít klidně tři děti, pokud budou finance a partner, který se postará. Děti vnímám jako jedinou svou spásu a naději, očekávám, že mi zlepší život, že budu mít kolem sebe víc milovaných lidiček. Máte děti?
In reply to Upřímnou soustrast. by Anonym (neověřeno)