V pátek mi zemřela maminka,v pondělí jsem vyřizovala pohřeb a musím do konce měsíce vyklidit a vrátit městský byt ve kterém bydlela.Jsem na vše sama.U zaměstnavatele jsem pochopení nenašla,volno na zařízení pohřbu ze zákona smetl ze stolu,žádost o dovolenou taktéž.Vše zvládám s vypětím všech sil a díky pomoci a podpory přátel.Bez nich bych zřejmě skončila v blázinci.Stesk a pláč v sobě celý den dusím,večer se zhroutím a smutkem a žalem mi snad pukne srdce.A ráno s oteklýma očima a jako robot jedu na novo.Dnes jsem likvidovala její oblečení,boty atd.Není to ani týden co navždy odešla a já jsem na konci sil.Bojím se budoucnosti,vím,že to jednou muselo přijít,ale ta realita je neskutečně bolestná.Také já přeji všem hodně síly a držte mi ,prosím,palce,abych toto nelehké období zvládla ve zdraví.
In reply to Máma je prostě máma, když je by Anonym (neověřeno)