Simonka ahoj, já mám naprosto stejné pocity. Jak jsem Ti psal níže, tak jelikož nenajdeš moc pochopení pro Tvoji (naši) situaci u cizích lidí, nedokázal jsem se ve společnosti bavit s lidmi o věcech, které mi připadají tak zbytečné, nedůležité a totálně povrchní. Jestli si někdo má koupit kachličky do koupelny bílé či modré nebo zda dítko má jít do soukromé školy te a te člověk asi řeší jen tehdy, když žádné ultimativni problémy nejsou. Zcela otevřeně jsem jim říkal, že bych jejich starosti opravdu chtěl mít. No a pak zjistíš, že mi žádná taková setkání nic nedávají, jen vlastně berou zbytek sil. Prekopal jsem si život, ale přesto jsou dny, kdy jsem úplně na dně. Kdo nezažil, nepochopí. Chci Ti jen říct, že buď sama sebou, plakej či vesel se podle toho, jak se cítíš. Vyhýbej se lidem, kteří Ti nerozumí a jen člověka vysavaji, a bud s lidmi, kteří Ti rozumí a podporují Te...život je neskutečně krutý a nespravedlivý a každý člověk hraje divadylko a mnoho lidí si odmítá narušit svoji komfortní zónu tím, že by naslouchali velkému trápení jiného člověka... Drž se a určitě sem piš, je to jediné místo, kde si můžeme takhle naslouchat a povídat si.
In reply to Strašně moc vám všem děkuju by Anonym (neověřeno)