Ahoj Rikina, v březnu mi bylo 30, s mamkou jsem bydlela do října. Měli jsme opravdu silné pouto, které se mým odstěhováním značně zpřetrhalo a i když si nikdy nepřestanu vyčítat, že už jsem to nestihla všechno úplně urovnat, tak si zároveň říkám, že to je možná to, co mě zachránilo...Protože být stále v jedné domácnosti, deno denně a pak najednou jako lusknutím o vše přijít... já nevím, co bych dělala, jak bych to zvládla..Nedokázala bych v tom bytě zůstat. Tím, že jsem se od mamky tak trochu odpoutala, tak to bylo o něco jednodušší...Takže se dokážu vcítit do toho, co asi prožíváš... Upřímně, asi bych neměla daleko k tomu spolykat prášky...
Četla jsem si Tvoje příspěvky už dřív...kdy jsem ještě nebyla schopná sem napsat, protože jsem si nechtěla přiznat, že do téhle skupiny už patřím taky..vždycky dokážeš všechno krásně popsat a vystihnout...mluvíš mi z duše...
In reply to Ahoj Simonka, úprimnú by Anonym (neověřeno)