Moc hezky jsi to napsala. Mně je 21 a brzy bude rok od smrti maminky. Netěším se na to. Po tom roce můžu říct toto: člověk se s tím naučí žít, protože každý máme v sobě jakýsi pud sebezáchovy, ale nikdy myšlenky na milovanou osobu nevymizí a budou dny, kdy se nám bude vše vracet a bude nám strašně a budeme na dně a nebudeme chtít žít a budou dny, kdy budeme šťastní aspoň tak, jak jsme schopni v dané situaci být a budeme chtít bojovat za svůj život, protože maminka by nechtěla, abychom ho promarnili. "Mami, nepřestanu za svůj život bojovat, byla jsi velká bojovnice a mohu říct, že jsem aspoň na 20 let měla ve svém životě anděla - Tebe". Nezáleží na tom, jak dlouho ten člověk v našem životě byl, ale že se tam aspoň mihl a můžeme být pyšní za to, že jsme s tak skvělým člověkem mohli strávit náš drahocenný čas...
In reply to Máma je prostě máma, když je by Anonym (neověřeno)