Ahoj Jakube.Já i moje sestry a bratr jsme si vzali mamku i přes protesty lékařů domů.Sdělili nám,že mamku už nebudou léčit a že ji převezou "dožít" do léčebny dlouhodobě nemocných.S čímž jsme samozřejmě nesouhlasili.Lékaři nám s velkým opovržením sdělili,že to doma nemůžeme zvládnout,že budeme potřebovat někoho,kdo bude mamce píchat Morfium,bude potřeba oxygenerátor -vlastně kyslík.Mamka měla rakovinu plic s metastázemi do kostí a velké bolesti.Sehnali jsme sestry s Domácí péče ochotny mamce píchat Morfium,sehnaly jsme i oxygenerátor a mamka jela domů.I přes to,že to bylo velmi stresující,vyčerpávající psychicky i fyzicky,starali jsme se o mamku až do poslední chvíle a zemřela doma.Ten okamžik budu mít před očima do konce života.Ale musím říct,že jsem šťastná,že jsme to zvládli a nenechali ji umírat v cizím prostředí o samotě.
In reply to Ahoj, uprimnú sústrasť. Ja by Anonym (neověřeno)