mně hodně pomáhá chodit mezi lidi a nebýt zavřená doma. Proto jsem přes týden docela OK, protože studuju na vysoké škole a musím opravdu makat, ale o víkendu to na mě vždycky padne, jsem nepříjemná na přítele, brečím, pak se hádáme, je nám to oběma líto. A tak je to stále dokola. Nedokážu se smířit s tím, že ve svých 21 nemám maminku. Hnusím se sama sobě, ale všem ženám, které měli mámu déle jak já prostě závidím. Mám pocit, že všechno důležité ve svém životě mám nejspíš ještě před sebou a s kým jiným bych to chtěla sdílet než se svou maminkou? Nejsem věřící, ale každý den si nahlas říkám, aby mi dala nějaké znamení, že chci aby po smrti něco existovalo. Pokud ne tak je to naprosto zničující pro mě. Chápu tě moc dobře. Také jsem žila spoustu let jen sama s maminkou na malém městě. Sestra byla celá léta někde v zahraničí, bratr studoval v hl. městě a otec pracoval také mimo domov. Byly jsme s maminkou nerozlučitelná dvojka. Proto je mi dodnes líto, že jsem se k ní nechovala vždycky vzorně. Občas jsme měli "ponorkovou nemoc", když jsme byly jen my dvě stále a stále jen my dvě. Nevím, jestli máš tátu, ale pro ženy, kterým otec zůstal a matka zemřela musí být hrozné, když si otec najde jinou ženu. Nedávno jsem se dozvěděla, že dlouhá léta nejspíš jedna žena o mého otce usiluje a všechno mi tak nějak docvaklo a mám hroznou zlost. Představa že se taková ženská nastěhuje do našeho života, vyháže mamčiny věci ze skříně, tak asi do smrti nepromluvím se svým otcem! Láska je pro mě zákon a pokud budu mít manžela a on pak nebude, budu navždy jeho památku uctívat a nějaký další chlap bude vždycky jen číslo 2. Cítím opravdu hlubokou nenávist vůči té ženě, která snad i měla radost, že má máma zemřela. "Mami neboj, já ti budu věrná dokonce svého života. A nedovolím, aby někdo zničil tvé věci, kdyžtak si je všechny sbalím a odvezu k sobě. Nikdo mi nevezme to málo, co mi zůstalo. NIKDO!!!! " jsem tak zoufalá rikino. Už půl roku mi pro případ nouze leží v lékárničce nějaký lék na uklidnění, myslím, že se jmenuje Neurol nebo něco takového, ale mám strach, že když si jen jednou jedinkrát vezmu, že se na tom stanu závislá, nebo že se mi bude chtít hrozně spát a nebudu se schopna soustředit na školu. Můj přítel uklidňováky neuznává, nevážil by si mě....
In reply to Ahoj angel009 by Anonym (neověřeno)