Přidat komentář

Ahoj rikino,
je důležité vedle sebe mít nějakou podporu, třeba manžela. Máš manžela? Ten by tě mohl podpořit. Já bych to bez přítele nezvládla. Asi bych nikdy nepřestala brečet, kdyby mě nikdo neobejmul a neřekl, že tu mám přece ještě jeho a naši společnou budoucnost a jednou založíme vlastní rodinu. Opravdu mi pomohl. Ale teď mám pocit, že po 6 měsících už mu ty mé nálady lezou na nervy. Podle něj bych už měla být se vším srovnaná, takže když jsem na něj nepříjemná, tak už mě nedokáže tak omluvit. To mě mrzí. Chlapi nikdy nepochopí, že máma bude navždy číslo jedna. A hlavně ti chlapi, kteří stráví se svou mámou denně hodiny na telefonu povídáním mnohdy o nesmyslech a nám pak říkají, že nechápou proč jsme tak smutné a protivné, vždyť všechno je přeci v pohodě. Kvůli tomu mám občas fakt zlost. Občas si říkám:" však ty jednou taky pochopíš jaká je to bolest". Ale pak si řeknu, že jsem zlá a že bych nepřála nic tak hrozného zažít. Moje nálady vypadají asi tak, že několik dnů jsem v pohodě a všelijak potlačuji smutné myšlenky, takže se to ve mně jen nakumuluje, a pak stačí malý podnět, a rozeřvu se jako želva a hrozně nahlas, ale pak to zase ustane a jsem OK. No asi je potřeba ventilovat své pocity. Není zdravé negace v sobě zadržovat, to pak v budoucnu může způsobit těžké nemoci....A co se týče těch těžkých snů, myslím si, že člověk který neviděl svého milovaného v tom nejhorším asi noční můry mít nebude, protože si to nedovede představit...A byla jste u psychologa? Já se na to necítím povídat si s cizím člověkem - psychologem, který pak přijde domů a hned zavolá své mámě a bude jí říkat:" hele já dnes měla jednu pacientku, chudinka už nemá mámu, hele mami, já jsem tak ráda, že tě mám...bla bla" Šla bych jen k někomu, kdo neměl život lehký a je na stejné vlně...proto jsem se psychologům vyhla a poradila si i bez prášků na uklidnění. Perfektně zabíra MAGNE B6!!!! Když cítím, že na mě leze brečící nálada, honem si vitamín zapiju, vždy mě uklidní. Nebo také Red bull, ale to je míň zdravá alternativa..