Dnes mám takovou depku, že si to snad opravdu někde hodím. Nulová motivace, bez energie, raději chcípnout. Sedím jako trouba v práci, zírám hrozně unavený do monitoru a říkám si, proč proboha je svět tak nespravedlivý a proč jiní své rodiče mají, proč hodní odcházejí.....Nemám ani sílu kolegovi vysvětlovat, že má být rád, že mámu má (zbytečně na ní ječí do telefonu)...Většina lidí si toho neváží.......Proč má maminka odešla tak náhle....Vidím to jak dnes, kdy mi máma udělala přesně před rokem na mé narozeniny radost, přestože žádné takové svátky neslavím. Bylo nám tak dobře, měl jsem z ní tak dobrou náladu. Měla ráda ovoce, tak jsem jí zajistil překvapení v podobě asi třiceti druhů ovoce. Večer budu jen smutně koukat na kytku, kterou jsem jí dal a která jí přežila.....Přestože se snažím být realistický, a vím, že smrt je součástí života, nemůžu a nechci akceptovat, že odešla tak brzy a že tu prostě není. Upsal bych duši ďáblu, abych jí měl zpět. Nikdy to nebude lepší. Držte se.
In reply to Ahojte všetci, čo ste zúfalí by Anonym (neověřeno)