Přidat komentář

Ahoj Darinko,

Moc Tebe i ostatní zdravím. Chci se zeptat, jak se máte, ale to je myslím jasné..

Naprosto Tě chápu, cítím se podobně a vůbec nevím, co s tím. Vlastně Tě tady chápou určitě všichni. Vůbec nejsi odporná či tak něco, naopak jen ukazuješ, jak moc jsi maminku milovala. Řeči nezkušených lidí o tom, jak vše čas opraví, či jak je člověk "příliš citově někomu nakloněn" jsou hlouposti. Ptám se každý den, co je smysluplného a spravedlivého na tom, když naši nejbližší, nejhodnější a nejpokornější odcházejí (a často tak strašným způsobem, který nám nechá jen díru na srdci). Nevím, proč to tak je. Přineslo mi to pouze jedno - kráčím jak mumie světem a pokorně přemýšlím o životě, smrti. Žiji vlastně jen ve vzpomínkách. Vím, že bych dal zbytek života za možnost vrátit se na pár dní zpět...Těžko se hledá jakákoliv motivace, radost a úsměv. Ale věř tomu, že nejsi sama. Máš děti, které Tě sice v tomto nepodpoří a nechápou, ale jednou to budou ony, které budou stejnou lásku cítit k Tobě tak, jako Ty jsi cítila k mamince. Bohužel náš mozek nám neumí vkládat zkušenosti dříve než je prožijeme, takto často si uvědomíme, co jsme ztratili, až je to opravdu pryč. Maminka by na Tebe určitě byla hrdá, že se staráš o děti a snažíš se to zvládnout. Drž se. Chci věřit tomu, že se s maminkou i bráškou někdy sejdu. Chtěl bych v to moc věřit....Jdu zapálit svíčky a všechny vás moc zdravím.