Ahoj, pročítám vaše příspěvky a je mi do pláče, moje mamka umřela před rokem, také jsem sem několik příspěvků napsala, ale popravdě se mi vůbec neulevilo,jsem tak na dně,že bych si nejraději vzala život a šla za mámou,ale co moje 2 děti, co by s nima bylo,je to každodenní boj, jsem tak psychicky unavená, že už nevím co dál, když tu byla se mnou maminka, brala jsem to tak,že tu bude stále, nejmilejší člověk mi přece neodejde,to jsem si říkala a přeci, jednoho dne odešla, na vánoce během týdne zemřela na leukémii.Přestávám chápat smysl života,chtěla bych být zase malá a zavolat mami a maminka by přišla a já bych jí obejmula a už nikdy nepustila a stále bych jí říkala maminečko moje milá, miluji tě.Už zase brečím, ta bolest tu bude už napořád,nikdy neodejde,držím všem palce,ať to zvládnou lépe než já,držte se.
