Ahoj darino,
už zase pláču. Napsala jste to velmi výstižně. Cítím to také tak. Nejvíc vnímám to nechápavé okolí, přítele kterého nebaví mě pořád vidět uslzenou. Lhala bych, kdybych tvrdila, že taková rodinná tragédie nepoznamená partnerský vztah. On to tady nikdo asi ještě nezmínil, ale jak je člověku do pláče, tak nemá chuť na nic, ani pracovat na vztahu, sbližovat se. Někdy si připadám hrozně sobecky. Občas si myslím, že jestli mě maminka vidí, tak na mě asi moc hrdá není, ale jindy si řeknu, že asi hrdá je, že se snažím. Je mi 21 a starám se o sebe úplně sama. Jiným lidem v mém věku ještě matky dělají svačiny. Lhala bych, kdybych řekla, že jim to aspoň trochu nezávidím. Závist je zlá, ale já přesně poslední dobou cítím jen samé špatné a zlé emoce: závist, nenávist, nespokojenost, frustraci, chaos,paniku, strach, zoufalství....
In reply to Ahojte všetci, ja už som 14 by Anonym (neověřeno)