Přidat komentář

Ahoj, snažím se bojovat. Někdy mám pocit,že už jsem v pohodě a jindy to totálně nezvládám.A vím, že to tak se mnou bude až do konce mého života. Nikoho jsem nikdy tolik nemilovala jako svoji maminku. Bez ní je ze mě jiný člověk. Někdy jsem zlá, drsná, nepříjemná na ostatní. Je to moje obrana. Bojím se všeho, co mě čeká a bojím se taky sama o sebe, že někdy doslova zuřím a všechno bych nejradši rozkopala. Máte to někdo taky tak? Asi je normální mít zlost a chuť všem nakopat zadek, ale ti komu chcete nakopat zadek nemůžou za to, že vám umřela maminka...moje fáze truchlení je ve fázi, kdy bych nejradši křičela a křičela. Ale v paneláku to není moc možné.:-) Jen jsem slyšela, že to fakt zabírá. Křičet a bouchat do něčeho až to bolí. Asi to má tak každý kdo truchlí, že má občas pocit, že druzí si o něm myslí, že je případ pro psychiatra. Ale ta bolest se někdy nedá zvládat. Cítím bolest a obrovskou životní nespravedlnost. Chtěla bych se z toho zlého snu probudit a zjistit, že je tu máma se mnou, že jí můžu dát pusu, že mě může za něco pořádně zdrbat....