Moc vás zdravím. Snažím se být pozitivně naladěný člověk, ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak nic extra příjemného nemám k dispozici....Jen drobné radosti (které si ještě musím udělat sám) a jinak žiju jak ve snu. V práci lidi vystresováni do extrémů (mám pocit, že svět se blízí k podobnému bodu, kdy zanikly největší civilizace = stres, nulová morálka, pokora a empatie, polovina týmu na antidepresivech, samé rozchody/rozvody apod) - nejraději bych někam utekl. Zazlobila mě pořádně ploténka, takže už 3 týdny chodím, resp. se plazím jako stařec. Ráno jsem zůstal viset hodinu ve výtahu. Před týdnem jsem si koupil boty a paní po vyzkoušení nějakou záhadou mi dala obě levé (zjištěno doma samozřejmě). Vybral jsem z bankomatu peníze, ty se odečetly, ale nic nevyjelo. ...Tak nevím, jestli si tohle dělám sám nebo ne, ale to je jedno. Bojuji, jak se jen dá, ale když ono vlastně nic teď nemá smysl. Na duši prázdnota a beznaděj...Tak hrozně moc bych se chtěl vrátit zpět. Dal bych za to zbytek života.....Mějte se hezky a přeji vám hodně aspoň těch drobných radostí. Všichni, jak tady tak hezky píšete, si buďte jisti, že maminky by na nás byly opravdu hrdé.
In reply to Misho, Heleno... a jiní, jak by Anonym (neověřeno)