Máš pravdu. Muži se snaží hrát si na hrdiny. Jsem ráda, že jsi sem napsal. Třeba to ostatním mužům otevře oči, že se nemusí bát plakat. Také jsem něvěřícím a přesně jak ty si moc přeju, aby nějaký posmrtný život byl. Přeji si každý den, aby mě maminka nějak kontaktovala, třeba přes sny. Uvidíme, třeba jednoho dne. Nemohu se ve svých 20ti letech smířit s tím, že když člověk zemře, tak je konec a nic. Nikomu jsem to zatím moc neřekla, ale moc mě trápí i to, jak nakládáme se svými zemřelými. Nelíbí se mi ani jedna varianta. Probrečela jsem tolik nocí jen kvůli tomu, že jsem se ptala, jestli je lepší kremace nebo to druhé. Mám moc velkou představivost. Představovala jsem si čistě realitu a ta je bohužel nepříjemná. Kéž by člověk zemřel a proměnil se hned třeba v jiného tvora nebo prostě v obláček něčeho překrásného co by letělo do nebe. Aby po něm nezůstala žádná tělesná schránka. Jestli je to na Vás moc drsná diskuse, tak se omlouvám, ale mě to leží v hlavě každou noc...když nemůžu usnout. Jak asi kremace probíhá a jestli je to humánní...slyšela jsem o tom totiž tolik špatných mýtů-...často také myslím na to, na co člověk myslí, když umírá, jaká je to bolest. Přemýšlím nad spoustou věcí....někdy mám pocit, že se z toho zblázním. Pak si prostě musím říct STOP, takhle to na světě je divně zařízeno a ty jen můžeš udělat to, že budeš žít nejlíp, jak dokážeš, aby tě máma neporodila zbytečně...
In reply to Ahoj všem, by Anonym (neověřeno)