Míšo,nebudu ti říkat,že to bude dobrý,protože ti nechci lhát.Teď v květnu to budou 3 roky,co moje mamka umřela a je to pořád bolavý a pořád si občas o samotě zabrečím.Míšo,bude to v tobě pořád,jenom se s tou bolestí naučíš žít.Já mám ještě štěstí,že mám ještě 3 sourozence,kteří tu hrůzu prožívali se mnou.Mamka nám zemřela doma,všem před očima a do smrti to budu vidět.Míšo,mě bylo 35,když mamka zemřela a teď je mi o 3 roky víc a dodnes nemůžu mít nikde na očích její fotku.První rok jsem jí občas zkoušela volat na mobil,vždycky mi oznámili,že je dočasně nedostupná........prostě jsem se chovala jako cvok.Stejně jako ty seru na kecy těch,co to nezažili,s tím mým se odmítám na to téma bavit.Míšo,já vím,jak ti je,píšu to a prožívám to znova od začátku a už zase řvu.Vím,že ta bolest není jenom psychická,ale bolí to i fyzicky,rve to člověka na kusy.Věř Míšo,že jednou bude o něco líp.
In reply to Michaela, je to strašné ja už by Anonym (neověřeno)