Tak jsem si přečetla Vaše příspěvky a já to mám úplně stejně. Už jsem si myslela, že blázním. Prožila jsem nejhorší vánoce svého života. Poprvé jsem dělala bramborový salát a vzpomínala, jak ještě před rokem jsme ho dělaly s maminkou. Dyť já sakra ani nevěděla co se do něj všechno dává. Štedrý večer byl strašný. Manžel v práci, já sama. Brečela jsem skoro celý den, ani na pohádky jsem nemohla moc koukat. Pořád jsem vzpomínala, že jsme na ně koukaly s mamkou. Silvestr? To samé. Manžel v práci, já doma sama. Přiťukla jsem si s fotkou maminky a vzpomínala, jak jsme si vloni přály spolu vše nej. Já bláhová myslela, že je vše za námi, že mamka nad rakovinou zvítězila. Bohužel. Těšila jsem se na nový rok, že máma bude zdravá, máme všechny ty chemoterapie a ozařování za sebou, dokonce měla slíbenu novou práci až se úplně uzdraví. Já bláhová!!! Místo toho přišla smrt! Můj manžel to taky nechápe, pořád mi říká, dyť je to už dlouho, žij dál. Ale copak to jde? Žiju, ale jsem jako tělo bez duše. Už to nikdy nebude jako dřív. Mami, moc mi chybíš. Potřebuju tě, poradit, pohladit, dát pusu.
Holky, držte se všechny.
PS: ještě že vás mám
