Já mám doma taky oporu.Pořád se diví,proč to po takový době tak prožívám.Nechápe,že to ve mě bude už navždy.Jednou mi dokonce řekl,že nějaká nemoc to tady kosit musí,že by jsme byli přelidněný.Hovado!On má taky oba rodiče.Zeptala jsem se ho tenkrát,kdyby nedej bůh tahle zasraná nemoc postihla jeho mamku,on by se díval,jak brečí zoufalstvím,křičí bolestí a jak mu umírá před očima,jestli by sám sebe taky uklidňoval představou přelidněnosti.Odmítám se o tomhle s ním bavit,protože absolutně nechápe,co jsme prožili.Taky poslouchám,že jsem psycho a tvářím se,jak kdyby mi umírala denně.Jinak je hodnej,ale tohle prostě nechápe.Mamko,mám tě ráda.
In reply to Ahoj,nikdy už žádná z nás by Anonym (neověřeno)