Ahoj holky,
tak moc mi mluvíte z duše. Mě čekají první vánoce bez maminky a nevím jak to zvládnu. Asi nijak. Nebudu prostě nic dělat. Stejně to nemá smysl. Taky se bojím Silvestra, to jsme byly s maminkou vždy spolu a připíjely si na Nový rok, aby byl lepší než ten minulý. Když si vzpomenu, že loni jsme si připíjely a říkaly si, že tenhle rok bude lepší, to jsem si ještě myslela, že maminka rakovinu porazila. A ono ne!!! Připadám si, jako kdyby to bylo jen pár dní, co odešla. Je mi zase tak strašně smutno, tak moc mi chybí. Připadám si, jako bych byla jiný člověk co odešla. Myslím, že mě to změnilo. Máte taky takový pocit? Z Vánoc je mi s prominutím na blití.... Když poslouchám, jak všichni řeší, co a komu koupit. Předhánějí se kdo dostane dražší dárek... Takový pitominy. Pro mě by byl nejkrásnější dárek mít u sebe maminku!!!! Nejhorší je, že si o tom nemám s kým promluvit. Nikdo mě nechápe. Manžel, který mi jediný zbyl to taky nechápe. Všichni si myslí, že po 8 měsících už bych měla být OK. Ale to nejsem. Takže já si brečím jen když jsem sama doma, aby mě neviděl a neptal se, proč zase brečím. Ach jo, je to tak strašně těžký!!!!!
