Zdravím,
tak mám za sebou uložení urny. Bylo to moc hezké a důstojné rozloučení, jaké si maminka zaslouží. Teta jí dokonce přečetla básničku. Byli jsme tam jen ti nejbližší, přesně takhle by si to maminka určitě přála. Trochu jsem si poplakala, ale nebylo to tak hrozné. Bála jsem se toho mnohem víc. Myslím si, že na tom měl velký vliv ten můj sen. Cítila jsem celou dobu takový zvláštní klid v duši. Půjčila jsem si také knihu Život po ztrátě od Raymonda Al Moodyho, mohu vřele doporučit. Člověk pochopí spoustu věcí.
"Maminko moje nejdražší, chci ti poděkovat za to, že mi dáváš sílu a jsi se mnou. Já vím, že jsi. Jsem moc ráda, že se máš teď už dobře a jsi šťastná. Jsi s tatínkem a s rodiči a s našimi pejsky. Já to vím. A moc ti to přeji. Jen tě moc prosím, buď i nadále se mnou. Moc tě miluju maminečko a nahoru ti posílám milion pusinek."
