Aničko,přeji ti že jsi měla tak krásný sen.Musím se přiznat,že ti i závidím,za mnou mamka ve snu už nikdy nepřišla,ale přesto věřím,že i ona na mě čeká a že se jednou sejdeme.Jsem ráda Aničko,že jsi na tom už trochu líp,bolet to bude pořád,i na mě to ještě pořád občas,ale už ne tak moc často dolehne,padne jako deka a já se z toho musím vybrečet.Pláč trochu uleví a čas,čas také.Drž se,Aničko i vy všichni ostatní.
In reply to Omlouvám se, že to říkám by Anonym (neověřeno)